Předchůdcem nynějšího kostela byl starý dřevěný kostel. Byl také zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a měl tři vedlejší oltáře: sv. Ondřeje, Neposkvrněné Panny Marie a sv. Kateřiny. Stával asi tam, kde je dnes farní stodola. O něm nevíme prakticky nic. Tento kostel roku 1704 vyhořel. Oheň byl založen ve stodole, která s kostelem sousedila; bylo to snad dílo pomsty vůči zdejšímu faráři. Tenkrát byl farářem Bohumír Molitor. O něm je známo jen to, že věnoval kostelu pole u Kovalovic. Byl zde do roku 1706. Po něm  přišel Karel Bezděcký, kterému připadl trpký úděl být farářem bez fary a bez kostela. 

   Kníže Jan Adam z Lichtenštejna se zavázal posvátným slibem, že postaví nový kostel. Položil k němu základy, ale pak byl upoután jinými zájmy, žil více v cizině než doma a v roce 1712 zemřel. Jeho nástupci se do stavby neměli, pohádali se o dědictví a peněz nebylo. Teprve nezapomenutelný kněz, farář a děkan P. Josef Leffler přiměl roku 1721 knížete Antonína Floriána z Lichtenštejnu, aby kostel dostavěl. Nový kostel, zasvěcený rovněž Nanebevzetí Panny Marie, byl stavěn s přestávkami v letech 1704 - 1724 v barokním slohu. Dne 15. 8. 1724 byl slavnostně požehnán v přítomnosti sedmi kněží, benedikci provedl František Xaver Leffler, děkan brněnské kapituly, strýc zdejšího faráře. Dne 30. června 1929 byl hlavní oltář a kostel posvěcen brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou. Tento den se tedy v naší farnosti má slavit jako posvícení, posvěcení kostela.

Popis kostela

   Kostel je jednolodní orientovaná stavba s polygonálním závěrem, se dvěma čtyřbokými věžemi a příčnou lodí. Je 38m dlouhý, 20m široký a 21m vysoký. Průčelí kostela zdobí dvě věže 40m vysoké, které dodávají celé stavbě monumentální vzhled katedrály, zvláště stojíte-li večer před kostelem. Po levé straně presbytáře je sakristie, naproti ní boční kaple, tzv. "stará zpovědnice". Kostel stojí na bývalém hřbitově, na kterém se pochovávalo do roku 1870. Hřbitov je vlastně mohutná rampa, která nese celou stavbu. V jeho rozích stojí dvě kaple, bývalé kostnice. Jsou nyní upravney jako skladiště, v suterénu levé z nich byla v letech 1985 - 1999 umístěna plynová kotelna pro kostel.

   Pod kostelem se nachází krypta, do níž se dříve pochovávali kněží. Vchod do ní býval z kostela, v místech mezi předními lavicemi. Vchod byl překryt kamenem s nápisem: "--V---M-- VOS IN OPTATA SPE REQVIES AETERNA SVSCEPIT." (Vás na vytoužené přání přijalo věčné odpočinutí.) Po úpravě dlažby (roku 1928) byl zbudován nový vchod ze starého hřbitova, za presbytářem kostela. Poslední farář pochovaný v kryptě byl v roce 1774 Josef Xaverius Leffler.

Oltáře

V kostele jsou čtyři oltáře - jeden hlavní a tři vedlejší. Hlavní oltář pochází z roku 1785 a je zděný, s dřevěným tabernáklem. Obraz Nanebevzetí Panny Marie od brněnského malíře Ignáce Bayera, rodáka pozořického, představuje úžas apoštolů nad Mariiným nanebevzetím. Sochařské práce pochází od brněnského sochaře Tomáše Schweigla a představují dva mariánské ctitele - sv. Ambrože a sv. Bernarda. Oltář byl opravován roku 1873, v roce 1929 pořízena nová kamenná oltářní plotna. V roce 1974 byl v souladu s novými bohoslužebnými předpisy vybudován oltář čelem k lidu. Nad oltářem vidíme malované okno (365cm široké, 274,5cm vysoké) s obrazem Nejsvětější Trojice, které zhotovil roku 1914 B. Škarda z Brna. Je zajímavé, že zobrazení Ducha svatého - holubice v paprscích slunce - nápadně připomíná stejné zobrazení v okně nad oltářem velechrámu sv. Petra v Římě.

   Vedlejší oltáře jsou tři: V čele pravé boční lodi ("sivické") stojí oltář sv. Antonína Paduánského s obrazem a dvěma sochami sv. Františka a Benedikta. Na druhé straně kostela, v čele levé lodi ("pozorské") najdeme oltář Panny Marie Bolestné s její krásnou barokní sochou. Vzhled postavy Panny Marie vzbuzuje domněnku, že to původně bývala socha Panny Marie Nanebevzaté, držící v pravé ruce lilii. Po stranách stojí sochy sv. apoštola Jana a sv. Maří Magdaleny. Třetí oltář se nachází v příčné lodi na pravé straně. Je to oltář sv. Rodiny s kopií Rafaelova obrazu, na kterém je znázorněna Matka Boží s malým Ježíškem, sv. Alžběta s Janem Křtitelem a sv. Josef. Dvě sochy po stranách oltáře představují rodiče Jana Křtitele - Zachariáše a Alžbětu. V letech 1764 - 1803 stával blízko sakristie ještě čtvrtý oltář - sv. Jana Nepomuckého. O něm však není známo nic bližšího. Kusé historické záznamy napovídají, že oltáře pravděpodobně odpovídají oltářům dřívějších kaplí v Pozořicích.

   Vnitřní výzdoba kostela měla snad být ještě bohatší, ale nedostatek peněz a majetkové spory v rodině patrona tomu zabránily. Rovněž i věže měly mít profilované barokní střechy, podobné věžím kostela na Velehradě.

Kazatelna, křtitelnice a křížová cesta

Byla zhotovena v roce 1738 od zdejšího stolaře Havla Soluse, opravena v roce 1980. Mramorová křtitelnice pochází z roku 1730. Křížová cesta zakoupena za 52 zlatých od knihkupce Karla Sartoriho z Vídně a požehnána v roce 1883.

Varhany

Původně byly do našeho kostela zakoupeny varhany ze Svatého kopečku u Olomouce. Ty byly roku 1887 nejprve předělány a 1912 přestavěny. Je to jistě škoda, že se nepodařilo uchovat krásný barokní nástroj, jakým svatokopecké varhany nepochybně byly. Koncem 80. let se ukazovalo, že varhany potřebují generální opravu. Protože se nejednalo o cenný nástroj, ukázala se jako nejschůdnější cesta pořídit varhany nové, které dodalo Varhanářství z Brna-Bohunic. Varhany byly dokončeny roku 1992, stály 650 000 Kčs a požehnány byly 29. srpna téhož roku brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem.

Zpovědnice

Původní dubové vyřezávané zpovědnice se nacházejí v boční kapli naproti sakristii, v tzv. "staré zpovědnici". Dnešním požadavkům už nevyhovují, proto dnes užíváme pseudobarokní zpovědnice pod kůrem. V 70. letech je místní řemeslník p. Josef Havlíček předělal na uzavřené.

Cechovníky

Původně se nosívaly o slavnostech a pohřbech řemeslníků. Je jich celkem 12 a patřily různým cechům, jak dnes můžeme zjistit ze symbolů na nich uvedených. Z bývalých cechů mají v kostele vždy po dvou své postavníky: 1. sedláři, zámečníci, kováři, hrnčíři, 2. koláři, stolaři a bednáři, 3. řezníci, pekaři a mlynáři, 4. krejčí, 5. obuvníci (letopočet 1759), 6. zedníci, pokrývači a tesaři (tyto patřily dříve tkalcům). Červená cechovní korouhev patřící dříve krejčím má obraz Nanebevzetí Panny Marie a sv. Kryštofa, obuvníci mívali korouhev modrou s obrazem sv. Kryšpína. Podobné cechovníky, avšak ne tak hezky zdobené a ve skromnějším počtu můžeme najít v kostele v Rousínově. Dnes jsou cechovníky používány jako podstavce pro osvětlení kostela.

Kostelní lavice

V kostele je celkem 44 lavic, které při plném obsazení pojmou 250 osob. Lavice jsou starobylé, dubové, vícekrát opravované. Na starých lavicích, nejen v našem kostele, ale i jinde, si můžete všimnout malých vypálených důlků. Pochází z dob, kdy se ještě nesvítilo elektřinou a kdy inventář kostela nebyl tak úzkostlivě chráněn jako v dnešní době. Při některých bohoslužbách se používaly malé svíčičky, které si lidé voskem přilepili k lavici. Svíčku nechali jednoduše dohořet a její knot vypálil do lavice malý důlek. lavice jsou dubové, dub je samozhášivý a proto větší nebezpečí požáru nehrozilo.

Ke kostelním lavicím se váže ještě jedna zajímavost: Bývalo zvykem, že místa v kostele byla vyhrazena. A tak někde můžeme na kostelních lavicích najít čísla, jinde - zvláště v oblastech bývalého německého pohraničí - bychom našli i tabulky se jmény rodin. Tato místa si lidé předpláceli na rok dopředu a běda, když by je obsadil někdo jiný. Zvláštní místa, tzv. panskou lavici, míval v kostele pan patron, jeho rodina a úředníci. Bývala vpředu nebo na oratoři, bohatě zdobená, uzavřená dvířky se zámkem. Nikdo jiný do ní nesměl sednout, bývala však často prázdná... V našem kostele pravděpodobně takováto "panská" lavice také byla, avšak do našich časů se nedochovala. Zato se dochoval jiný zvyk, který v mnoha kostelích již vymizel: Bývala ve starých kostelích tzv. mužská a ženská strana. Muži a ženy, ať již manželé nebo svobodní, nesedávali v kostele spolu, ale každý na jedné straně kostela. Dnes se již tento zvyk i u nás pomalu vytrácí, ale dodnes můžete pozorovat, že na straně sivické sedávají většinou muži, na straně pozorské ženy. Mládeži bývaly vyhrazeny lavice v bočních lodích a žádný chlapec by si nesedl do boční lodi na stranu pozorskou mezi dívky, a stejně tak žádné děvče by nesedělo se svým chlapcem na "mužské", sivické straně. Dodnes můžeme pozorovat manžele, kteří chodí 50 let svorně do kostela, ale nikdy nesedávají spolu.

Zvony

Zvony jsou umístěny v levé věži kostela (při pohledu z náměstí) a v malé věžičce, tzv. sanktusové. Do nově postaveného kostela byly zvony zavěšeny v roce 1725, a sice15. srpna malý "umíráček" a 20. prosince oba větší. Byly zde až do roku 1908, kdy pro nesoulad tónů byl větší zvon prodán za 1094 korun zvonařskému závodu A. Hillera v Brně a pořízeny dva nové zvony za 3 834,84 korun. Požehnány byly 21. 12. a na věž zavěšeny 23. 12. 1908. Oba nové zvony a umíráček byly dne 3. 4. 1917 sňaty a odvezeny na válečné účely za 3 984 korun. V roce 1925 byly jako náhrada za odebrané zvony pořízeny dva nové od firmy Manoušek. Větší zvon darovali manželé Drápalovi z Kovalovic č. 94 (19 370Kč), menší ze sbírek a darů farníků za 9 094,60Kč, celkově za 28 464,60Kč. Požehnány byly 15. března 1925 P. Václavem Uhýrkem, děkanem ze Slavkova.

Podle nařízení Okresního úřadu ve Vyškově ze dne 11. 2. 1942 byly dne 15. 4. tři zvony z věží kostela sňaty a odezvdány pro válečnépotřeby - oba zvony z roku 1925 (750, 280kg) a malý z věže sanktus (44lg). Spolu s nimi byly odebrány zvony ze zvoniček v obcích a z nového kostela v Holubicích z roku 1929. V pozořicích zůstal jen jediný nejsatrší historický zvon z roku 1483. V roce 1943 byl pořízen za 1600 korun náhradní zvon umíráček. Po válce se ze všech zvonů vrátily jen dva, a sice farní ze sanktusové věžičky a ze zvoničky v Hostěnicích.

V letech 1986 a 1988 byly pořízeny dva nové zvony, oba požehnal kapitulní vikář brněnské diecéze Ludvík Horký za velké účasti farníků. První zvon, "Cyril a Meoděj", byl pořízenze sbírek farníků za 150 000Kčs, přivezen 3. 9. 1986 a požehnán 4. 10. 1986. Druhý zvon "Maria", pořízen rovněž ze sbírek farnosti za 58 000Kčs, dovezen 28. 10, a požehnán 5. 11. 1988. Nyní je na pozořickém kostele celkem 5 zvonů, z nichž 3 větší zvony dávají akord as - b - des.

Převzato z knihy Pavla Vrby Farnost Pozořice - památky a historie